Úvod

Řemeslo má zlaté dno, obzvláště to elektrikářské

23. 11. 2021

Naši předkové nám zanechali pořekadlo o řemesle, které má zlaté dno. Ten, kdo je manuálně zručný a ovládá nějaké řemeslo, se v životě neztratí. Aby však něco uměl, musí se učit a vzdělávat.
Elektřina je nedílnou součástí běžného fungování lidské společnosti. Povolání elektrikáře je tedy velmi důležité, vysoce kvalifikované a obtížné. Elektrikář je odborný řemeslník provádějící práce související s elektrickým vedením a též s provozem slaboproudých a silnoproudých elektrických přístrojů. Aby mohl tuto činnosti vykonávat, musí absolvovat teoretické vzdělání, a to alespoň střední odborné vzdělání s výučním listem. Svou odborná způsobilost v elektrotechnice musí prokázat složením odborné zkoušky podle vyhlášky č. 50/1978 Sb. Nutnou podmínkou k oprávnění je i dostatečná doba praxe v elektrotechnice. Profese elektrikáře je nebezpečná, takže člověk, který ji vykonává, musí mít příslušné dovednosti a schopnosti a být kvalifikovaným pracovníkem. 
V roce 1988 nastoupil do naší společnosti elektrikář Jiří Rytíř. Celou dobu pracuje na sedlčanském středisku, ale elektro opravy a údržbu zajišťuje také pro Votice, Rybníky a Strančice. A pokud si v Milíně nevíme rady, tak pomůže i tam nebo třeba i na jiných provozech. V rozhovoru se s námi podělil o to, jake to je pracovat celý život jako elektrikář.
Co Vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl pro profesi elektrikáře?
Vzhledem k tomu, že se člověk o svém budoucím povolání rozhoduje na základní škole, tak mě spíše nasměrovali rodiče. Povolání elektrikáře nemělo v naší rodině tradici. Začal jsem studovat v Praze čtyřletý učební obor s maturitou mechanik s odborným zaměřením na částicové řízení obráběcích strojů. V té době bylo běžné, že jste se učili přímo pro nějaký podnik, u mě to bylo ČKD.
Jaké byly vaše pracovní začátky?
Obor, který jsem studoval, byl zaměřený spíše na elekroniku. Jednalo se o poměrně nový obor a uplatnění v oblasti elektroniky zase nebylo tak velké. Po dokončení studia jsem tedy začal pracovat na elektro údržbě v podniku Naftové motory Praha, kde jsem byl s roční přestávkou čtyři roky. Ze školy jsem si příliš praktických zkušeností neodnesl. Na údržbě jsem pracoval ve větším kolektivu a praktické zkušenosti jsem čerpal od starších kolegů. Doba byla jiná, lidé si byli bližší než dnes. Rádi se setkávali nejen v práci, ale i mimo ni. Na to rád vzpomínám a trošku mě mrzí, že už to dnes tak není. Pokud bych to měl shrnout, tak jsem se v této firmě dostal k silnoproudu, začalo mě to bavit a už jsem u něj zůstal. Čtyři roky jsem bydlel v Praze, ale vzhledem k mým koníčkům, mezi které patří rybaření, houbaření, včely, práce na zahrádce, mě to stále táhlo zpátky na venkov.
Řeknete nám, jak jste začal pracovat ve výkupu?
Vrátil jsem se zpátky na Sedlčansko a rozhodoval jsem se, jestli začnu pracovat ve strojírnách nebo ve výkupu. Ve výkupu mi nabídli okamžitě byt, a to rozhodlo. Svoji roli hrálo i to, že mám rád zemědělství. Při nástupu jsem si moc neuměl představit, jaká je ve výkupu technologie. Bylo to úplně něco jiného, než co jsem do té doby dělal. Dva roky jsem pracoval společně s tehdejším elektrikářem a potom už to bylo na mě.
Popíšete nám váš běžný pracovní den?
Svoji práci si organizuji sám. V současnosti mám na starosti elektro údržbu a opravy na sedlčanské a votické divizi. Preventivní údržba je naplánovaná na celý rok, okamžité opravy řeším individuálně. Svoje provozy dobře znám, všechny opravy a montáže si pečlivě zaznamenávám do dokumentace, protože mi to při následných opravách usnadní práci. Nejtěžší na práci elektrikáře je, když nemá k dispozici patřičnou dokumentaci. Potom najít řešení problému trvá mnohem delší dobu. 
Jaká specializace je vhodná pro výkon elektrikáře v takovém podniku jako je Primagra?
V podniku, ve kterém pracují, je výhodou specializace na silnoproud. Sice se některé provozy modernizují a přichází více elektroniky. Rozvodny však zůstávají i v modernizovaných provozech. Firmy, které poskytují nové technologie, jsou schopny řadu poruch opravit prostřednictvím vzdáleného přístupu. V rozvodnách je však nutné dělat opravy osobně, takže si myslím, že jsem šel v oblasti své profese tím správným směrem. Navíc mě specializace na silnoproud baví. Nicméně pokrok a modernizace mě nutí stále se vzdělávat a jít s dobou.
V případě práce elektrikáře je nezbytná opatrnost. Máte respekt před svojí prací?
Bez opatrnosti to v mém oboru nejde. S lety praxe se občas přistihnu, že bych mohl být opatrnější. Vždycky si však připomenu dva úrazy elektrickým proudem, které se staly v mém okolí a rázem zpozorním. Více než třicetiletá praxe ve mě vybudovala patřičné návyky, takže určitě nic nepodceňuji.
Co Vás na Vaší práci nejvíce baví?
Ve svém okolí mám kolegy, kteří jsou manuálně zruční a často přijdou se zlepšováky, jak si svoji práci ulehčit. Po mě chtějí, abych jim jejich nápady pomohl zrealizovat v oblasti elektriky. Je to po mě výzva, ale když vidím výsledek, který funguje a má to hlavu a patu, tak z toho mám radost. Vzhledem k tomu, že na naše technologie v případě poruchy již nejsou odpovídající náhradní díly, tak si musím umět poradit s tím, co je k dispozici, a to mě také baví.
Nakolik je vaše povolání atraktivní pro mladé lidi?
Řemeslníků je málo a myslím si však, že je řemeslo dobrá volba. Je škoda, že řada mladých lidí chce studovat a manuální práce je neláká. Bavilo by mě, kdybych měl vedle sebe nějakého mladého studenta nebo absolventa a mohl jsem mu předávat svoje letité zkušenosti. Když se ohlédnu, myslím si, že jsem si svoje povolání vybral dobře, baví mě a nikdy jsem svého výběru nelitoval.