Tak to vidí Broněk Polcar, hlavní zootechnik ve společnosti KLADRUBSKÁ a.s.
Již od dětství jsem tíhnul k chovu hospodářských zvířat. Jako malý kluk jsem se pohyboval mezi králíky, ovcemi a mnoha dalšími zvířaty, která nám pobíhala po dvorku. Od malička jsem byl veden rodinou k lásce ke zvířatům.
Na pozici vedoucího úseku živočišné výroby působím v KLADRUBSKÉ od loňského jara, kdy mě oslovil s nabídkou práce nynější ředitel David Richter. Do té doby jsem pracoval v oblasti chovu prasat a během celého studia na vysoké škole jsem se zaměřoval na chov a produkci vepřového masa. Skot byl tedy na vedlejší koleji. O to víc složitější pro mě bylo rozhodování, jestli tuto nabídku přijmu. Nebyl to ale krok úplně do neznáma, jenom jsem si musel oživit některé znalosti. Začátky nikdy nebývají lehké. Management v KLADRUBSKÉ je však na vysoké úrovni a všichni kolegové mi ochotně v začátcích nové pracovní etapy pomáhali.
Náplň mé práce je velmi různorodá. Člověk každý den řeší starosti na několika frontách. Je nezbytné, udržet si nadhled nad chodem celého úseku živočišné výroby, zhodnotit zásadní ekonomické ukazatele, zdravotní stav stáda, a především si stanovit cíle, kterých chceme dosáhnout. Musím být schopen komunikovat s ostatními úseky, jako je rostlinná výroba, bioplynová stanice nebo autodoprava. Nemalou část mého pracovního dne zabere „papírování“, kterého neustále přibývá, jelikož legislativa je neúprosná. V době počítačů a špičkových technologií také často zpracovávám velké množství dat, která mi následně pomáhají v práci a v rozhodování. Jako příklad bych uvedl data z mlékárny, na základě kterých si mohu každý den zkontrolovat parametry mléka, v závislosti na tom upravit krmnou dávku a zároveň hlídat kvalitu odvedené práce na dojírně. Jiná data mi mohou pomoci odhalit problém v reprodukci stáda a poté učinit zásadní rozhodnutí.
Práce ve stáji není jen o zvířatech a krmení, ale především o součinnosti všech zaměstnanců. Jejich správné vedení je občas náročnější než práce se zvířaty. Spolu se třemi zootechničkami tvoříme tým a společnými silami se snažíme organizovat provozní věci tak, abychom zajistili plynulý provoz na dojírně a ve stáji. Motivovat a řídit lidi v třísměnném provozu 365 dní v roce, stojí to hodně práce a úsilí.
Podle mého názoru se práce v živočišné výrobě nehodí pro každého. Člověk na to musí mít povahu. Mě ale opravdu baví, protože mi přináší spoustu hezkých okamžiků. Těší mě, když vidím dobré výsledky, kvalitně odvedenou práci, ale hlavně spokojené krávy ve stáji.
